Už nějakou dobu chodím s mým přítelem a řeknu vám, že jeho malý balíček mě žene po zdi. Nejsem na malé kohouty, ale trvá na tom, aby pokaždé, když se spojíme, předváděl svůj průměrně velký úd. Prostě to pro mě nedělá. Jsem celá o velkých klucích, těch, kteří dělají prohlášení. Jeho malý chcípák je jako facka do obličeje, připomínka toho, o co přicházím. Snažím se skrýt své zklamání, ale on to pozná. Celý se brání a říká to velikost, která se počítá, ale buďme skuteční, vím, co chci a není to, co má on. Včera večer jsme se dostali dolů a ušpinili a on se rozhodl, že ještě jednou předvede svůj chlapeček. Skoro jsem se zasmála, ale pak mě překvapil smetánkou. Byl to pěkný dotek, ale přesto mě jeho drobné batole nechalo chladným. Nevím, jak dlouho ještě můžu tuhle šarádu držet.
